Nic není zbytečné (pro všechny)

Yoshiro

Podíval jsem se na knihu. Elegantní requiem, Alpha Altaira .. Kdo je Alpha Altaira? Přečetl jsem nahlas a pak se zeptal. Napadlo mě, že by to možná mohla být i sama Rui. Že by psala pod pseudonymem? Hodně autorů tak psalo své díla. Docela mě to zaujalo.

Re: Amaru

Byl jsi v obchodě.. Srsly.

Rui

"Jedna spisovateľka. V poslednej dobe dosť zožala úspech. Píše dosť... temne. Neviem, či sa ti to bude páčiť." Nie je ešte potrebné mu to povedať. Nie je to o tom, že by som mu nedôverovala, nie, to nie... Ale... Nie je nutné, aby to vedel. A načo? Kvôli môjmu egu? Zbytočne. Jediný spôsob, ako by to mohol zistiť je, že ešte predtým, než som prišla do Tokya som sa volala Altairent. Pochybujem však, že si na to spomenie.

Yoshiro

Mám rád temné příběhy.. Moc rád si to přečtu.. Jakmile jsem dořekl poslední slova, něco se začalo dít..Nejen, že mi děsně začaly slzet oči, ale také se mi z pravého oka spustila krev. Okamžitě jsem se snažil svoji tvář zakrýt, vstal jsem ve snaze jít na záchod, ale jakmile jsem udělal jeden krok, padl jsem k zemi. V tom mi začalo krvácet i z nosu, věděl jsem, co to znamená, ale nemohl jsem teď prostě vytáhnout ampulku Triptocainu a před Rui jí šňupnout. Nešlo to prostě. Začal jsem lapato po dechu, který jsem postupně také začal ztrácet, ale to hlavní, co jsem mohl udělat bylo - Uklidnit se. Bylo to jediné možné řešení, jak se v nejbližších chvílích vrátit do normálu. Hodně lidí vstalo od stolů a někteří šli i blíže ke mně.

Rui

Prvé, čo ma prepadlo bol absolútny des, keď sa Yoshirove telo skácalo na zem, keď sa snažil vstať a pravdepodobne ísť na záchod. Nevyzerá byť ako niekto, kto by sa vedel sťažovať... na bolesť, na problémy, na čokoľvek. Vždy som ho poznala ako osobu so silnou osobnosťou a dobráckou dušou. Preto keď som zbadala, čo sa mu deje som okamžite vstala zo stoličky a nahla sa nad neho, snažiac sa ho nadvihnúť. Stopy po krvavých slzách boli jasne badateľné, keďže ich úzke potôčiky zanechávali karmínové brázdy po Yoshirovej tvári. Dokonca aj nos. Viem, kde som to už videla. A viem, kde som sa s tým už stretla...

Keď bývate v Tokyu a patríte k mladej, trocha rebelantskej mládeži, ktorá skúša všetko, celý horizont možností a pravdepodobných scénarov sa pred vami odhalí ako more. Môže sa stať čokoľvek. Nikdy som neskúšala brať drogy. Vlastne som po tom ani nikdy veľmi netúžila. Pila som len naozaj príležitostne, aspoň v tom období... Teraz som si užívala veci bez podobných vecí, pretože... neviem. Možno som vyrástla? Možno som pookriala. A možno ma to len prestalo baviť... V konečnom prípade som sa dokázala zabávať aj bez tohoto. Narozdiel od niektorých mojich priateľov. Ak poznáte dostatočné množstvo ľudí, ktorých morálne zásady nie sú veľmi silné, alebo ak sa len trocha dostanete do víru mladej komunity získate mnoho skúseností. Napríklad aj niekoľko abstinečných príznakov na nejakej párty.
Triptocaine bola droga veľmi rozšírená. Nielen pre generáciu mládeže, ale aj pre omnoho staršie. A predovšetkým mala naozaj unikátne príznaky abstinencie. V uliciach mala mnoho názvov, no každý ju snáď poznal pod názvom "Kain". Lyricky vzaté - po požití sa človek cítil, akoby prežil samotný Genesis. Všetko sa zdá jasnejšie, svetlejšie, lepšie. Zvuky, chuť, pach... majú úplne iný účinok. Avšak človek vie, že je ako Kain... a čoskoro zaplatí za svoje hriechy. Alebo niečo také. Presný výklad jednej mladej ženy, ktorá bola v tom momente tiež dosť "mimo" bol trocha nezrozumiteľný. Skvelé.

"To je v poriadku." Zastavila som niekoľko ľudí, ktorí sa náhlili pomôcť. Hlas sa mi triasol. Sama neviem prečo. Vedela som, že Yoshiro potrebuje ďalšiu dávku, inak to neprestane. "Poď, odnesiem ťa na záchod." Chytila som ho snažiac sa ho zdvihnúť na nohy.

Yoshiro

Skoro jsem nevěděl, která bije. Vlastně jen útržky. Nejdříve jsem byl na zemi, poté mi Rui pomáhala jít na WC. Pomalu, ale jistě se mi začínaly vracet smysly, a v hlavě se začaly tvořit první myšlenky, bylo mi jasné, že jí budu muset něco vysvětlit.. A pokud to tak bude, určitě se na mě už ani nepodívá. Proč zrovna teď? Proč? Ptal jsem se sám sebe - byl to snad trest? Za to co se ze mě stalo? Kdo ví.. Nemohl jsem se ale litovat.. Způsobil jsem si to sám.

Rui

Bola som rada, že aspoň v sebe našiel tú silu postaviť sa. Väčšinou ľudí pri podobných situáciách nehol ani žeriav. Privolenie záchrany bolo nemožné. A hlavne nelegálne. Bol by to podvod a zrada. Preto sa aj tí, čo chceli skončiť nakoniec ocitli v akomsi začarovanom kruhu. Chytila som si ho pod ramená, držiac aj jeho druhú voľnú ruku, aby nespadol a aspoň nejako dokázal udržať rovnováhu. Nohou som otvorila dvere na pánske záchody, ktoré boli prázdne. Yoshiro nepatril k tým vychudnutým chlapíkom, držal sa vo forme, preto som mala čo robiť, ja, so svojou telesnou stavbou a kondíciou po maratone "notebook-chladnička" doniesť ho až sem. Pustila som ho pri umývadlách. "Pridrž sa." Zbežne som prešla všetky kabínky. Nikto tam nebol. "Kde to máš? Daj si to. Bude to horšie... časom." Hlas sa mi stále akosi triasol. Možno práve adrenalínom.

Aiko

Yoshiro doma nebol. Zúfalo som vyzváňala ešte niekoľko minút, ale nemalo to žiadny zmysel. Bolesť v ramene neustupovalo, a s mojou horšou náladou len pribúdala. Oprela som sa o dvere a zvalila sa na zem.
Cigareta... začala som hmatať v džínsoch, potom vo vačkoch kabátu. Nikde nič.
Nervózne som vydýchla. Po ruke nebol ani žiadny alkohol. V tej nemocnici mi všetko zobrali. Blbé sestričky. Ako si to môžu dovoliť? Je to môj majetok. Pred incidentom v kuchyni som mala plnú krabičku. Aj zapaľovač. Drahý zapaľovač.
Ten naničhodný Yoshiro nebol ani taký dobrý aby sa za mnou prišiel pozrieť. Hnev vo mne stúpal.
Kde asi je?
Náhle som si uvedomila, že s Yoshirom som neustále spojená.
Predsa máme ten GPS lokátor... kebyže sa niečo stane. Trocha ho zneužijem.
Druhou rukou som siahla do vrecka a vytiahla mobil. Ten mi našťastie nezobrali - ešteže tak.
Sakra, naskoč! zahučala som nervózne na tú blbú tehlu.
Napokon mapka naskočila, chvíľku lokalizovala. Kaviareň. Bol v jednej z kaviarní.
Yoshiro chodí do kaviarní? Odkedy?
Odložila som mobil, s ťažkostami sa postavila a kymácala sa na ulicu.

---

Vošla som do kaviarne a pozorne sa rozhliadla.
Nebol tam. Pre istotu som ešte raz prezrela mapku v GPS. Stále by tu mal byť. Mapka bola malá, a tak nebolo vidieť kde presne. Ale tak kde by tu mohol byť?!
Možno stratil mobil?
Sadla som si za jeden zo stolov a čakala.

Yoshiro

Zhluboka jsem vydechoval.. Pravou rukou jsem nahmatal ampulku v náprsní kapse. Zavřel jsem očí, ze kterých se mi pořád hrnuly krvavé slzy. Pevně jsem ruku s drogou zatnul a praštil do zdi. Volnou rukou jsem pustil vodu a trochu si umyl obličej, abych se probral a tolik se mi netřepaly ruce, pak přišlo hodně těžké rozhodnutí. Otočil jsem se a šel směrem ke kabinkám, jednu otevřel a hodil drogu do záchodu, ten jsem spláchl. Zhluboka jsem vydechoval a ruce se mi třásly, ale bylo to lepší. Nicméně, radši jsem šel ještě k umyvadlu a pořádně si opláchl obličej. Bylo mi jasné, že to, co jsem právě udělal bylo definitivní podepsání ortelu smrti, která se každým dnem přibližovala.
Opřel jsem se o umyvadlo a podíval se do dlouhého zrcadla, které se táhlo přes celou místnost. Jedním okem jsem koukl i na Rui. S tím, že jsem se drogy zbavil přišel i strašný pocit úzkosti, samoty a deprese. Čelem jsem se opřel o dlaně a rozbrečel se. Věděl jsem, že takhle by se 'chlap' chovat neměl, navíc, před ženou.. Ale Rui byla kamarádka, možná byla schopná pochopit to.. Ale ne.. Určitě se ztrapním.. Ani se na mě nepodívá... Odejde.. Problesklo mi v hlavě.

Akinari

Zřejmě bych neměl zahálet. uvědomil jsem si a vstal jsem. Šel jsem vykonat ranní hygienu, což dnes bylo ale jiné, stále jsem měl pocit, jako by mě někdo sledoval a tak jsem se ani nesvlékl. Když jsem se však o to poprvé pokusil, zjistil jsem, že ten zápisník mám stále u sebe.
Musím změnit svět... Je to můj úkol, proto se mi do rukou dostal ten zápisník... přemýšlel jsem. Došel jsem k notebooku a spustil ho. Začal jsem na internetu hledat světoznámé zločince a jiné prevíty. Také jejich obhájce, pokud se jednalo o soukromé, abych je mohl hezky zapsat do deníku a rozepsat se o jejich kruté smrti.

Rui

V živote každého človeka sú obdobia kedy je raz dole, niekedy zas hore. To vie snáď každý... Je to akási zvláštna cesta na vlnách podivnej sinusoidy. Sama som mala zlé obdobia, veľmi zlé obdobia, otrasné obdobia, znesiteľné obdobia a svetlé obdobia. Teraz som sa nachádzala niekde uprostred. Na to, že som v noci nevedela spávať a aj keď už, tak ma zožierali nočné mory... To sa dalo prežiť. Študovala som, excelovala... Moje knihy sa predávali. No aj tak som cítila akúsi prázdnotu...

Avšak to, že Yoshiro spadol do niečoho takého ma prekvapilo viac, než čokoľvek iné. Nebol ten typ človeka, ktorý by sa dokázal do niečoho takého zapliesť. Ale shit happens. Vždy sa niečo stane, alebo niekto urobí niečo, čo ostatným vyrazí dych. Pretože sa to na danú situáciu alebo človeka nehodí. Čo donútilo Yoshira sa dať na túto cestu? Veď... bojuje za spravodlivosť. Za to, aby sa podobné veci ako tieto nestávali. Nebolo to pokrytectvo v pravom slova zmysle. Bola to závilosť. A závislosť je choroba. Nemôžete sa jej zbaviť, a keď už aj áno, tak s najväčším vypätím všetkých možných síl a aj keď budete volať či prosiť každého boha i démonov, aby vám pomohli... Jediné, čo dostanete je ticho. Je to len a len na danej osobe.

Po tomto prišiel však ďalší šok, keď Yoshiro vyhodil svoju dávku. Podpísal tým tak ortieľ... Možno šťastného, ale ťažkého života, alebo... smrti. Sama som nevedela, akú silu bolo treba k takémuto fatálnemu kroku... No chápala som ho, aj keď som nikdy jeho životnú situáciu nezažila. Väčšina ľudí žije, alebo prežíva. Myslí si, že veci, ktoré prežíva sú tie najhoršie. Že tie ich problémy sú najväčšie. V mnohých prípadoch nevyriešiteľné. Potom príde chladná sprcha reality, že sa až v takých sračkách nekúpu.

Neviem, čo som mala robiť. Tak som ho objala. Neznášam, keď niekto v mojej prítomnosti plače. Automaticky mám snahu zabrániť tomu a pobiť sa aj so svetom, len aby prestala daná osoba nariekať. Yoshiro si toto nezaslúžil... ale... kto si to naozaj zaslúži? Slušní ľudia trpia. Dobrí ešte viac. A banda ľudských svíň si často vysedáva v kreslách zo zlata.
"Odveziem ťa domov...? Mám niekoho zavolať?" Spýtam sa trocha opatrne, sama nevediac, čo sa v skutočnosti spýtať.

Yoshiro

Objala mě.. Promiň.. Promiň.. Vypadlo ze mě.. Já.. Nic jsem dál neříkal.. Vypadal jsem jako lidská troska. Chtěl jsem jí to vysvětlit, ale stejně by to asi bylo zbytečné. Nemusíš to dělat.. Připadal jsem si strašně trapně a mrzelo mě to co se stalo.. Já.. Měl jsem takovou radost, že tě znovu vidím..Po takové době. A pak tohle.. Pochopím, když už mě nebudeš chtít vidět.. Rukou jsem si otřel slzy.. Už jsem dál nemohl najít slov.

Rui

"To je v poriadku. Ja to chápem..." V situáciách ako je táto ľutujem, že nemám auto. Ale aspoň mám vodičský preukaz. V Tokyu je vlastniť auto skoro ako samovražda... Pretože cesty sú neustále preplnené je minimálna šanca, že sa niekam dostanete včas. Alebo tam jednoducho strávite mladosť. "Potrebuješ si oddýchnuť. Možno dovolenku. Zaslúžiš si ju. Vraha si dostal." Riekla som takmer šepotom, chlácholivým a pokojným. "Ak budeš niečo potrebovať, stačí zavolať." A je to tu zas. Rui zase lieta v problémoch. Za dobrotu na žobrotu... Vo väčšine prípadov. No nemôžem niekoho nechať len tak, napospas svetu... osudu... sebe a svojím démonom. Nikdy som to nevedela nechať len tak. A ani toto nebolo iné. "A okrem iného hŕbu čokolády, sladkého, coly, vyložených nôh a fúru času pred telkou." Dodala som, snažiac sa trocha uvoľniť atmosféru.

Yoshiro

Nad poznámku o volnu jsem se musel zasmát.. Já vím.. Ale já pracuju 24 hodin denně, víš? Jsem jako James Bond.. Jen lepší.. Snažil jsem se být trochu vtipnej, ale působilo to spíš naopak. Její reakce byly úplně jiné, než jsem čekal, ale potěšily mě. Konečně jsem se otočil, takže jsem k Rui nebyl zády. Pěkně jsem to zkazil, co? Zeptal jsem se

Akinari

Mike Howle - 12 vražd; své oběti uškrtil na hadici ke sprše.
Jeremy Eal - 23 znásilnění; vyznačuje se používáním brokovnice jako předmětu ke znásilnění. Z 20 žen přežily jenom 2 první. Poslední 3 oběti muži.
Carl Zachary - Daňové úniky; dělá právníka těm největším "bastardům" v mafiánské branži
Jeffrey a George Madny - Údajní šéfové mafiánské organizace, která pracuje po celém světě
Francoise Iilia - Otázkou je, zda-li je to žena nebo muž, naštěstí fotka se na veřejnost dostala, avšak ani na té to není zřejmé. 11 vražd, 27 přepadení, 3 bombové útoky.

Všechny jsem zapsal do zápisníku. Pro Mika Howla jsem si připravil náhodnou smrt při sprchování, kdy se "omylem" oběsí "nešťastnou" náhodou na hadici.
Pro Jeremyho Eala jsem nechal samovolný výstřel z brokovnice, až ji bude čistit, pro svůj další přečin.
Carl Zachary - Pád z jeho luxusního apartmá, když večer vyjde na svůj balkon, silný vítr mu naruší rovnováhu a on spadne přes zábradlí.
Bratři Madnyové - Jeden z nich dostane infarkt poté, co se jeho bratr zastřelí. Kdo se zastřelí a kdo dostane infarkt je na náhodě.
Fracoise Iilia - Při manipulování s plastickou trhavinou tato trhavina ještě před zabezpečním vybuchne a roztrhá její/jeho tělo na kusy.

Rui

Pustila som ho. Očividne toho mal už naozaj dosť a ja som sa mu vôbec nečudovala... Očividne pravé zlomenie jeho vôle ešte len príde. Ešte len budú chvíle, kedy bude preklínať všetko a všetkých... Bolesť a nutkanie počas abstinencie sú doslova muká. Málokto odolá sladkému vábeniu opätovne sa ponoriť do príjemného pocitu počas toho, keď sa látka dostane do organizmu a povznesie ho na úplne inú úroveň.

Ticho som sa zasmiala. "Neskazil. Len si sa... nestrafil? Aj James Bond má niekedy blbý deň." Pokrčila som ramenami. "Ako to chceš riešiť?" Nie, že by mi do toho niečo bolo... No nemám to srdce ho takto nechať. Nikdy by som nemala srdce voči nikomu. Zdalo sa, že Yoshiro potrebuje pomoc, nie ľútosť, ani nič také. Proste len byť pri telefóne o tretej ráno, ak by sa niečo udialo.

Yoshiro

No, řekl bych, že ten koláč si už asi nedáme.. Řekl jsem trochu ironicky a opřel se o zeď.. Děkuju.. Vypadlo ze mě najednou, ale prostě jsem měl potřebu to říct a bylo to tak správně, Rui mi pomohla a ani nemusela, mohla klidně odejít a nechat mě tam. Ale neudělala to. Byl jsem rád, ale zároveň mě to mrzelo. Tohle jsem tajil přede všemi.. I když. Možná, že právě tohle mě donutilo ovládnout se a tu drogu vyhodit. Možná že to nakonec nebylo špatné rozhodnutí.

Rui

"Mali by sme ísť... dokým to nezačne vyzerať naozaj podozrivo." Povedala som potiahnúc jeden z papierových obrúskov, ktoré pôvodne slúžia na utretie si mokrých rúk a podala som ich Yoshirovi. "Niet začo." S týmito slovami sa mi na tvári objavil povzbudivý úsmev.

Yoshiro

Mile jsem se pousmál a ubrouskem si utřel mokrý obličej. Pravda.. Bůhví co si ti tam venku musí myslet. Dodal jsem ještě k její poznámce o tom, že bychom už měli vyjít z WC.. Přece jen. Muž a žena na pánských WC.. To nevypadá zrovna nejlépe. Vyšli jsme tedy ven.

Aiko

Nervózne som sedela v kaviarni a v kuse sledovala GPS mapku na mobile.
Ked ku mne podišiel čašník, odohnala som ho trocha nevhodne a teraz na mňa spoza pultu zazerali.
Bolo to niečo ako: ''Daj pokoj!!''
Nervozita urobí svoje. Nemohla som sa sústrediť na nič. Už už som chcela ísť na záchody, a kebyže tam nebol, tak odísť, ale v tom odtiaľ vyšiel. Nahnevane som vydýchla, zároveň štýlom: ''Konečne, idiot!''
Yoshiro! zavolala som naňho, aby si ma vôbec všimol. Očividne bol zabraný....
... kto je, sakra, tá žena?!
Neveriacky som zostala stáť ako skamenená a pozorovala Yoshira vychádzať z pánskych záchodov s tou ženou.

Akinari

Do zápisníku jsem zapsal ještě deset dalších jmen, většinou nic zvláštního. Menší zlodějíčkové, kteří se vždy u soudu ze svého zločinu vysekali. Taky do teď jsem odpravoval jen ty, kteří se dostali na svobodu, i když jim svoboda nepatří. Žádné zvláštní smrti to nebyli. Jen pár sebevražd, tři autonehody, jeden infarkt a čtyři nahodilé smrti. Chci vědět, co se stane, když tam napíšu jen náhodnou smrt... To byly mé myšlenky, ale pro dnes už jsem si vybral volno a zápisník tedy schoval do šuplíku, který jsem zamknul. "Hej, shinigami, jsi tady někde?" pokusil jsem se ji zavolat, i když jsem nečekal, že by tu ještě vůbec byla.

Yoshiro

Sotva jsme vylezli z pánských WC, někdo na mě zakřičel.. Aiko? Zeptal jsem se sám sebe tak nějak nevěřícně do větru. S Rui jsme přišli k ní. Máš být v nemocnici! Řekl jsem trošku přísně. Ale měla by tam ležet, přeci jen, střelná rána do ramene není zrovna zranění, které by se mělo podceňovat.

Aiko

Jeho ''starostlivú'' poznámku som ignorovala.
Yoshiro, dakujem ti veľmi pekne že si ma aspoň raz prišiel pozrieť do nemocnice, a namiesto toho si nešiel von z nejakou kravou. Kto to vôbec je?! zahučala som naňho.
Rameno ma silne zabolelo, a mne sa zahmlelo pred očami, ale nevnímala som to.

Shinigami Ryo

Ležela jsem na střeše a znuděně jsem si prohlížle oblohu. Pták......pták.....mrak....pták....pták....mrak... A takhle to stále pokračovalo. Zavřela jsem oči a málem bych i usnula, kdyby.....
Huh? Zprudka otevřu oči. Volá mě. Že bych mu už chyběla? Hi...hi. Šibalsky se usměju a během chvilky sedím na Akinariho posteli. Ummmm jistě že jsem. Copak, copak? Zeptám se zvědavě.


Tia

Spí....

Moroshi Genhou

Znuděně jsem seděl na židly a koukal se jak z našeho Autoservisu odjíždí další zákazník.Ach jo poslední dobou máme nějak málo zákazníků a k tomu sme dostaly nového debilního šéfa...co víc si přát?Řekl jsem si pro sebe a koukal na oblohu.Tenhle den teda za moc nestojí...Radši by sem bylna hawai a užíval si s těma krásnýma holkama...Hned jsem se nad touhle myšlenkou rozplynul.Potom jsem si mírně liskl.Už z té nudyzačínám šílet.Povzdechl jsem si a dál jsem se koukal na ulici jak auta jezdí sem a tam.

Daisuke
Vypol som televízor a znudene som sa pozrel na hodinky.
Chjó. Asi žiadne prípady. Pomyslel som si a postavil som sa.
Zašiel som k chladničke, a odtiaľ som vybral dango.
Zjedol som iba dva kúsky, moc som hladný nebol.
Došiel som do obývačky, kde som si ľahol na gauč a zaspal.