Seznámení

Maskovaný

Byl pořád ve vedlejší místnosti. Pravděpodobně ...

Tia

Doplazila jsem se až ke stolu s nožem. Rozhédla jsem se a vypadalo to, že je maskovaný pořád ve vedlejším pokoji. Začala jsem si tedy přeřezávat provaz na rukou. Měla bych tiše ležet na zemi. No co, nikdy jsem nebyla poslušné dítě. Přemýšlela jsem přitom.

Maskovaný

V tom vtrhl do místnosti. Všiml si o co se Tia snaží. Vzal jí nůž z ruky, napřáhl se a probodl jí dlaň. Nepříjemné.

Tia

Už jsem měla skoro uvolněná pouta, když se na jednou v pokoji objevil maskovaný. Okamžitě jsem se chtěla odplazit někam do bezpečí, ale nestihla jsem to. V jednu chvíli jsem mohla utéct a v druhou mám probodlou dlaň. Aaaaa. Vykřikla jsem bolestivě. Rychle jsem přitáhla ruku k sobě. Nedokázala jsem ten nůž z dlaně vyndat. Moc to bolelo.

Akinari

Tenhleten právnický pár... Už je celkem dlouho jasné, že jsou nějak spřaženi s mafií... Tolik jednoznačných případů a i přesto z toho ty parchanty vždycky vysekali, tentokrát už nikoho nevysekáte... začala se v mysli projevovat má agrese, když někdo ohrožoval nevinné lidi. Otevřel jsem zápisník smrti a zapsal jsem tam jména obou, jak Mahari, tak Keie Shihouin. Pod jméno Mahari Shihouin jsem napsal sebevražda probodnutím srdce a pod Keiovo jméno vražda mnohonásobným probodnutím celého těla.
Pak už jsem se rozepsal hlavně u Mahari.

Zápis smrti napsal:

Dnes, krátce před půlnocí, se setká nebo jinak zkontaktuje svého manžela, pokud ho nebude moci kontaktovat, vydá se k němu do práce, pokud již bude s ním v místnosti, vezme kuchyňský nebo jiný nůž a zaútočí na svého manžela, sama nebude vědět proč, ale udělá to, aby se posléze sama zabila přesnou ránou do srdce.

Uvidíme, co ten zápisník vůbec umí... Stále to může být jen žert...

Kei a Mahari Shihouin

Mahari měla zrovna dneska volno. Zrovna připravovala večeři, ale stále se dívala na hodiny, protože se její dcera stále nevracela. Tia chodívala domu většinou pozdějc, ale už to bylo podezřelé. Kolem déváté večer zavolal Mahari Kei, že se zpozdí v práci, prý má s novým případem hodně práce. Mahari si teda šla sednou k televizi, že počká na Tiu, která stále nepřicházela. Mahara už u televize pomalu usínala, když v tom najednou vstala, vzala klíčky od auta a šla do garáže. Bylo něco málo před půlnocí. Magara jela za svým manželem do práce. Když přijela a dostala se až k jeho pracovně, jemně zaťukala na dveře a vstoupila. Kei na ní překvapeně vzhlédl. Maharo, děje se něco? Zeptal se překvapeně. Dělám si starost o Tiu, ještě se nevrátila domu. Odpověděla Mahara, přitom přistoupila ke svému manželovi. Cestou k němu nenápadně sebrala ze stolu nůž, který Kei používá k otevírání dopisů. Kei přešel k Mahari. Určitě jen někde randí. V jejím věku je to normální. Snaží se jí uklidnit. Mahara se na Keie mile usměje, ale v tom na něj zaútočí a bodá Keie po celém těle. Ten křičí bolestí, ale pak upadá k zemi. Mahara začne brečet a probodne si jedním přesným zásahem srdce, a také padá vrtvá k zemi. Po chvilce přiběhne do kanceláře několik lidí, kteří byli zvědavý, co to bylo za křik. Zhrozí se při pohledu na mrtvá těla a okamžitě zavolají polici a záchranku.

Slunce nad Tokiem zapadlo a nebe obalila temná noc. Lidé se pomalu ale jistě uchylovali ke spánku.
Ale Akinari ne, měl ještě hodně práce s tou verbeží...

Ryo

Kolem Akinariho se začal ozývat jemný smích. Možná to bylo jen od televize. Nachvíli smích přestal, ale pak začal znovu a byl silnější a blíž. Stále byl silnější a silnější, až to byl velmi hlasitý smích. Na Akinariho posteli najednou seděla žena. Koukám, že se ti to nějak zalíbilo. Řeknu a dál se směju, ale už jen lehce.

Akinari

"Eh," zprudka jsem se otočil. "Tohle už je spiknutí, ne?" zeptal jsem se, stále jsem měl takový ten divný pocit, že se ráno vzbudím a bude to jen sen nebo vtip nebo kdesi cosi. "Kdo jsi?" zeptal jsem se vzápětí, když jsem uviděl tu ženu: "A co děláš tady?"

Ryo

Hmmm. Pousmála jsem se. Pak jsem vstala z postele a začala si prohlížet Akinariho pokoj. Ooo. Máš tu hodně slovníků, asi umíš hodně jazyků že? Jinak já jsem shinigami Ryo a ten zápisník co máš, patří mně. Vidím, že už jsi zjistil, co dokáže. Řeknu a dál si prohlížím jeho pokoj. Hmmmm, žádná manga nebo nějaké vydeohry. Ty asi budeš pylný žák. No uvidíme zda s tebou bude nuda. Melu pořád něco.

Akinari

"Spíš to bude tím, že na nic jiného než studium si dovolit nemůžu... A... Jak jsi to myslela tím, že jsi shinigami?" zarazil jsem se. Představa toho, že mám shinigami v pokoji nebyla zrovna nejlepší. "No, jestli chceš, tak si nabídni něco... Ale asi tě zklamu, mám tu jenom hrušky, banány, rajčata, jablka a další ovoce a zeleninu. Maso tady sotva najdeš..." řekl jsem jí a vrátil jsem se ke zkoumání zápisníku. Zaměřil jsem se na někoho horšího, na někoho světově proslulého, kdo zabil mnoho lidí a stále si pobíhá beztrestně.

Ryo

Ummmm, zajímavé. Reaguje jinak než kdokoliv jiný. Pomyslím si. No prostě takový ten Bůh smrti, jak jsou o něm různé pohádky, no a ... Už jsem se zase chtěla rozkecat, když v tom jsem zaslechla něco o jablku. Otočila jsem se na Akinariho. Očíčka mi jen svítily. Ty....ty...ty máš jablka? Dej, dej, dej, dej. Přiběhla jsem k němu a prosebným kukučem jsem prosila. Pak jsem se podívala na zápisník. Otočila jsem pár stran dozadu. Hmmmmm. Napsal jsi toho už dooost. Řeknu zaujatě.

Akinari

"Chladnička je ve vedlejší místnosti, tam máš tolik jablek, kolik jen dokážeš sníst," řekl jsem jí, abych se jí alespoň na chvíli zbavil, stále jsem tomu nemohl uvěřit a zpráva o tom, že by ti dva umřeli nepřicházela, proto jsem se rozhodl k drastičtějšímu kroku. "Usama bin Laden," zapsal jsem na stránku, která byla skoro plná a tak už nezbývalo než věřit osudu a připsat jen "sebevražda". Zápisník jsem zavřel a strčil si ho do zadní kapsy kalhot. Natáhl jsem se na postel a přemýšlel jsem nad tím, co skutečné je a co není. Už mám i halucinace, musím spát... začal jsem pomalu zavírat oči..

Ryo

Zdí jsem si prošla do vedlejší místnosti, kde jsem do sebe naházale snad všechny jablka. Ta chuť. Ta vůně. Jablka ze světa lidí jsem opravdu milovala. Po chvilce jsem se vrátila zdí k Akinarimu. Ummmm on spí, to s ním nebude tedy zábava. Sedla jsem si vedle něho. Copak stále deníku nevěříš. Eeee vypadá to, že jsem přišla moc brzy. Vůbec to není taková zábava jak ostatní vyprávěli. A já si myslela, že jsou lidi zajímavý. Povídala jsem si tam něco pro sebe.

Akinari

"Lidé vůbec nejsou zajímaví... Většina z nich jsou jen kruté kreatury, které se vyžívají v tom, že ubližují nevinným," odpověděl jsem Ryo, i když se neptala. Měl jsem sice oči zavřené, ale kvůli tomu, že tam jen tak vpadla, jsem se probudil z polo-spánku, ve kterém jsem už byl. "Proč jsi tedy přišla tak brzy? Proč jsi jednoduše nepočkala, až jich zabiju stovky," zeptal jsem se jí, ale každý by se v mých očích dopatrál odpovědi, že bych to nikdy neudělal.

Ryo

Ummm, začíná to být zajímavé. Řeknu, když tak Akinariho poslouchám. Otočím se k němu. Proč jich chceš zabít stovnky? Nic ti přeci neudělali. A když jich zabiješ stovky, nebudeš úplně stejný jako oni? Odpověděla jsem na otázku otázkou. Chtěla jsem znát jeho odpověď.

Akinari

"Možná tím zničím život sobě, ale co je to za život, když se musím dívat, jak moji přátelé a nevinní trpí?" odpověděl jsem jí další otázkou. Hm, oba útočíme jenom otázkami... Divné...